Antidepresiva vs. psychoterapie: Když se jedna léčba nehodí pro všechny
Klienti se často ptají: "Mám začít užívat antidepresiva předepsaná lékařem, nebo to nejdřív vyzkoušíme psychoterapii? Nechce se mi zbytečně se cpát chemií, zejména když jsem si přečetl množství vedlejších účinků."
Pojďme si ujasnit rozdíly mezi farmakoterapií ("léčbou prášky") a psychoterapií ("léčbou mluvením").
Jak vám
antidepresiva a psychofarmaka mohou pomoci díky starověkému Hippokratovu odkazu?
Psychiatři a přírodovědně zaměření lékaři vám odpoví, že za depresi mohou chemické látky v mozku, které ovlivňují náladu a duševní kondici. Jmenovali by serotonin, dopamin, nebo noradrenalin, GABA, acetylcholin.
Vycházejí při tom z učení starého mistra všech lékařů Hippokrata (460 př. n. l., Kós – ca 370 př. n. l.,). Ten věřil, že klíčovou roli ve fungování lidského těla hrají tzv. šťávy (chymoi). Ve čtvrté kapitole Hippokratova spisu O přirozenosti člověka se dočteme následující:
" Lidské tělo v sobě obsahuje krev, hlen a žlutou a černou žluč; ty představují přirozenost těla i příčinu jeho nemoci a zdraví. Nejlepšímu zdraví se těší tehdy, když jsou tyto jeho součásti v řádném poměru mezi sebou jak co do své účinnosti, tak co do množství, a také když se nacházejí v nejlepší směsi. Nemoc se objeví tehdy, když se některá z uvedených součástí v těle vyskytne v menším nebo větším množství a není dobře promíchána se všemi ostatními. Nutně totiž, kdykoli se některá z těchto součástí odloučí a stojí sama o sobě, nejenže vznikne nemoc v místě, které opustila, ale i místo, kde se usadí a kam se vylije, bude zcela přeplněno, a takto se stane zdrojem bolesti a trápení." Str. 53
Moderní lékař už nemluví o černé žluči. Černá žluč byla nahrazena noradrenalinem a serotoninem. Tedy jinými tělesnými "šťávami".
Hippokratova teorie připomíná čerpací stanici. Nalijte do motoru aditiva, vysokooktanovou naftu, trochu oleje a ono se to rozjede. Moderní medicína v sobě nese tuto Hippokratovu myšlenku o tělesných šťávách.
Příčina duševního onemocnění v tomto pojetí bude hmotná. Nějaká šťáva, nebo bílkovina se dostala do nerovnováhy. A řešením je krabička s léky na "harmonizaci", či "doplnění" šťáv.
Psychofarmaka (třeba antidepresiva) často klientům pomáhají. Někdy až zázračně rychle. Vedlejší účinky bývají spíše mírné (např. zažívací obtíže). Časem mohou působit o něco méně, než na začátku léčby. Přestože úplně přesně nevíme, jak fungují, tak moderní farmakoterapie představuje ohromný bonus a pomoc při zvládání duševního trápení.
Vyléčení
slovem: Jak psychoterapie a léčba mluvením mohou změnit váš život
Sigmund Freud (1856-1939), zakladatel moderní psychoterapie, nevěřil na "tělesné šťávy" a jejich zásadní vliv na vznik duševních obtíží. Měl za to, že problém se spíše ukrývá uvnitř myšlenek a mysli, než uvnitř tělesné biochemie. Na vině viděl tzv. vnitřní konflikt (intrapsychický konflikt), nebo konfliktní touhy a tendence, které se mohou v klientovi léta kupit. Hubnout, nebo si užít život a dát si dort? Být věrný manželce, nebo zažít romantický vztah s kolegyní, který může ohrozit pevný manželský svazek? Být svobodný a dělat si, co chci, nebo budovat vztah a připravovat se na založení rodiny? Snést šikanu v práci, nebo to skousnout a být rád, že z platu pohodlně zaplatím hypotéku?
Druhým důležitým faktorem, který Sigmund Freud objevil, bylo tzv. vytěsnění ("Verdrängung"). Nepřijatelná (nepříjemná, nelibá) myšlenka je vytlačena z vědomí.
Neurotik se odvrací od skutečnosti, protože ji-v jejím celku nebo jednotlivé její části-shledává nesnesitelnou. Sigmund Freud
Třeba zlost může být vytěsňována z vědomí, když jsme vedeni k všeobjímající lásce, soucitu a pochopení vůči slabostem druhých. Nebo myšlenka smrti může být vytěsňována. "Radši na smrt nemyslet", často slýcháváme. Někteří lidé dokonce ani slovo "smrt" nevysloví. A různě ho opisují: "Kdyby se se mnou něco stalo…kdyby se mi něco přihodilo, tak, co by bylo s dětmi?" . Vytěsnění samo o sobě zase tolik nevadí. Problém nastane, když vytěsňující síla ("přehrada") začne povolovat a vytěsněný obsah se nám začne vracet.
Pokud máte reflux, víte o čem mluvím. Žaludeční šťávy se dostanou přes oslabený jícnový svěrač a začnou stoupat vzhůru, pálí nás v jícnu, nutí ke kašli. Podobně vytěsněný obsah.
A právě přemíra intrapsychických konfliktů a "netěsnící vytěsnění" jsou příčinou mnoha duševních a psychosomatických obtíží.
Psychoterapie léčí mluvením. Povídáním. Sdílením. Společným přemýšlením. Jedině jím lze vnést víc míru do intrapsychických konfliktů a obnovit funkční vytěsnění.
Proto se v psychoterapii mluví. Mluví se o trápení, rodině, ale i cílech, hodnotách, snech.
Kdy volit farmakoterapii a kdy psychoterapii?
Do hry vstupují samozřejmě osobní preference. Ti, kdo mají rádi léky, věří nemocničnímu prostředí a magickým chemickým vzorcům, budou volit farmakoterapii. Ti, kdo spíše preferují "bio- ekologický" přístup, zajímá je seberozvoj a sebepoznání, půjdou do psychoterapie.
Psychoterapeuté se domnívají, že medikace sice může utlumit nepříjemné příznaky (např. Neurol), ale nevyřeší základní témata a otázky, které se pojí s obtížemi (např. Co se životem? Jak se vymezit vůči nespravedlivé autoritě? Jak mít v životě víc potěšení a méně dřiny? Čím zlepšit komunikaci s rozvedeným manželem, který dělá problémy přes děti? Jak si najít vhodného partnera? Co dělat, když mě přepadne osamělost?).
Navzdory osobním preferencím je vždy nutné pamatovat na 3 faktory:
JAKÁ JE INTENZITA TRÁPENÍ?
Vůbec o nich nevím 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Zcela mě přemáhají
Čím nižší je intenzita obtíží, tím vhodnější je psychoterapeutická péče. Naopak u obtíží, které nás zcela přemáhají, nejde pořádně psychoterapii dělat. A je nutné nasazení léků. Pokud někdo deset dnů nespal, nebo slyší neexistující hlasy, které už ani sluchátky s hudbou nepřehluší, nebo nezvládne vstát a umýt se, najíst se…pak prostě ani nepřijede na terapii a nejde účinnou psychoterapii poskytnout. Od určité intenzity obtíží už se klienti neptají, jestli léky ano, nebo ne. Pokud mají ještě sílu a smysl pro realitu, tak si pro ně upalují. Čili, léky nám zastabilizují klienta s vysokou intenzitou obtíží a následně může probíhat psychoterapie, která mu pomůže vyřešit třeba partnerské problémy, nebo pracovní výzvy apod..
2. JAK MOC TRÁPENÍ NARUŠUJE MŮJ BĚŽNÝ ŽIVOT?
Normálně pracuji, studuji, sportuji 0 1 2 3 4 6 7 8 9 10 PN, nezvládnu sebeobsluhu
Čím blíž jsme k pólu PN ("pracovní neschopnost"), tím nutnější je nasadit proti trápení všechny síly. Tedy psychoterapii individuální, skupinovou, denní stacionář, léky, možná elektrokonvulzivní léčbu atd.. Pamatujte si, že trápení není žádný domácí mazlíček, ale zvolna chce svoji oběť převálcovat a vzít jí její život. Proto nejásáme z pracovní neschopnosti, která snižuje klientův finanční příjem (což může vést k oprávněným pocitům strachu a úzkosti- jak zaplatí složenky), vyndavá ho z pracovního kolektivu (takže jeho osamělost už není jen dojmem, ale skutečností, když sedí sám doma a kouká na televizi), snižuje jeho pracovní návyky (člověk odvykne vstávat, připravovat si svačinu, cvičit, nedostanou se k němu informace o novinkách a změnách v zaměstnání), zvyšuje obavy z návratu mezi lidi (nejsem už zvyklý být mezi lidmi).
3. DALŠÍ FAKTORY, KTERÉ POUKAZUJÍ NA VHODNOST NASAZENÍ LÉKŮ. NAVZORY TOMU, ŽE JSEM VEGAN A JOGÍN.
- Trápení trvá déle, než 3-6 měsíců.
- Někdo v rodině se léčil s podobným trápením.
- Obtěžují mě sebevražedné myšlenky, vlastně už plánuji, že to skončím.
- Trápí mě třeba neléčená hypofunkce štítné žlázy, počínající demence, nadužívám alkohol.
Nejdůležitější na konec
V praxi si otázku typu léky versus psychoterapie příliš neklademe. Nejlépe funguje kombinace dobře nastavené farmakoterapie s pravidelnou psychoterapií. Proto dobrý psychiatr předepíše recept a doporučí:" Najděte si psychoterapeuta a přijďte se ukázat za měsíc." A dobrý psychoterapeut řekne: "Neberte si prášky na spaní od babičky z kredence, nebo Neuroly od kamarádky a hrdě vyražte k psychiatrovi, ať máte pořádně nastavenou medikaci."
Trápení (ať už mu budeme říkat bipolární afektivní porucha, nebo schizoafektivní porucha, nebo somatoformní porucha) nás chce postavit mimo hru a utáhnout šrouby. Proto je dobré vůči trápení vystupovat svižně, asertivně, odhodlaně a od začátku na něj tlačit a vytlačit ho ze své poloviny hřiště. I za cenu léků, za cenu každotýdenní psychoterapie, změny životního stylu, někdy změny práce, změny návyků.